Hlavním důvodem, proč tuzemské značky glukometrů prodávají své testovací proužky jen asi za poloviční cenu než dovážené značky, je jejich výrazně nižší objem prodeje. Kromě toho skutečnost, že téměř všechna zdravotnická zařízení používají dovážené značky, naznačuje značný rozdíl mezi domácími a dováženými produkty.
Zatímco dosažení vynikající stability a přesnosti v jedné nebo dvou dávkách testovacích proužků není obtížné, zajištění konzistentní stability a přesnosti v každé dávce je náročné. Dokonce i velcí mezinárodní výrobci se snaží vždy zaručit dokonalou přesnost. Například společnost Johnson & Johnson stáhla v roce 2005 celosvětově několik šarží testovacích proužků kvůli chybám v kódování. Tento rozdíl v technologii spočívá ve skutečnosti, že velcí mezinárodní výrobci mohou obecně řídit stabilitu v rozmezí 5 % a přesnost více než 95 %, zatímco menší výrobci a domácí produkty tyto úrovně často nedosahují.
Stručně řečeno, základní technologie systémů pro rychlé monitorování hladiny glukózy v krvi je poměrně složitá. Rozdíly v technologii mezi výrobci lze přičíst pouze tomu, kdo technologii lépe rozumí. Žádný výrobce nemá absolutní kontrolu nad všemi základními technologiemi. Každý neustále zkoumá. Kalibrační incident Johnson & Johnson v roce 2005 a incident Roche FDA ve Spojených státech v roce 2007 ilustrují, že ani špičkové mezinárodní společnosti nemají absolutní kontrolu nad technologií rychlého testování glukózy v krvi. Pokud je tomu tak u těchto velkých výrobců, pak si lze představit situaci u menších výrobců.
